Vítej na blogu o zvířátkách! Hezky se tu bav, a napiš komentář!

Leden 2011

Na výletech za koňmi

29. ledna 2011 v 19:07 | Moniska |  Když píše Moniska
Moji příbuzní i dědovo kamarádi mají koně a tak každé prázdniny vím, kam mám ject. Začnu od doby kdy jsem byla malá:

Kety inteligentní všeumělka

28. ledna 2011 v 12:22 | Moniska |  Když píše Moniska
Ketynka dokáže opravdu všechno. Když byla malá, uměla se protáhnou mřížema a dělala v pokoji lumpárny. Umí se vyšplhat na parapet, shodit koš a má výbornou paměť. Mojí kamarádku neviděla už 4 měsíce a stejně si jí pamatovala. Umí šplhat na skalce a zalézt pod postel tak parádně, že jí nevytáhnu. Je taky hoodně mazaná, všechny přelstí, kdž si chce odnést ukradenou věc do klece. Umí toho spousta, dokonce i.... Otevřít si klec:


Je prostě vychytralá.

Jo a mohla byhc vás poprosit o hlas zde: competition-4-you.blog.cz. Můžeš pro mě hlasovat ale budu stokrát radši když si fotky prohlédneš a budeš hlasovat pro toho, kdo se ti líbí víc, přímo tě o hlas nežádám. Kdyby jsi se přecijen rozhodla že bude hlasovat pro mě, jsem tam jako Monča a Čiko.
Také bych vás chtěla poprosit o hlas zde pro Monisku a Ferdu a zde pro Monču a Bena. Prosím! Předem děkuji a oplácím.

Nepijte čaj Lipton!

23. ledna 2011 v 13:23 | Moniska |  Když píše Moniska
Tvůrci z čaje Lipton provedli bolestivé, invazivní testy na zvířatech. Zde jsou některé detaily:
Králíci byli krmeni s vysokým obsahem tuku-strava a pak daný čaj, jestli to ovlivnilo plaketu, která se vytvořila na tepnách zvířat '. Po experimentu byli králíci zabiti.
Myši byly krmeny složkami čaje aby se zjistilo, zda mají nějaký vliv na střevní zánět. Po zkoušce výzkumníci zabili myši udušením nebo zlomením vazu.
Potkani byli nuceni jíst stravu s vysokým obsahem cukru a pak jim byl podán čaj aby výzkumníci zjistili, jestli to má vliv na jejich cukrem zpusobené poškození mozku.Selata byla infikovaná  E. coli toxinem a poté je krmili čajem s cílem zjistit, zda způsobuje průjem. Výzkumníci řezali střeva prasat, zatímco zvířata byla stále naživu.
Žádný z těchto testů nebyl vyžadován zákonem. Ve skutečnosti regulační orgány uvádí, že testy na zvířatech nejsou dostačující k prokázání zdravotní tvrzení o produktu.
Pokud chcete, můžete poslat e-mail Dave Lewisnovi, dave.lewis@unilever.com, prezidentovi společnosti Unilever Americas (Lipton je mateřská společnost), a zdvořile ho požádat o zastavení zkoušek čaje a čajové přísad na zvířatech. Může se ale stát, že zpráva nebude doručena.


Šiřte to dál a hlavně nekupujte čaj Lipton!

Můj chov křečků

21. ledna 2011 v 19:07 | Moniska |  Když píše Moniska
Začalo to křečkem zlatým. Tehdy mi byli dva roky. Mamky kamarádka má dvě dcery které měli křečky syrské a ti měli mláďata. Jedno jsem si tedy mohla vzít. Bydleli jsme tehdy ještě s babičkou, která má zvířata ráda. Byl to moc hodný křeček. Pamatuji si jen malé útržky, ale moc dobře si pamatuji jak rád se mazlil. Neměl jméno, říkala jsem mu různě. Jednoho dne, když byl na balkoně nějak vylezl ze svého boxu a spadl z balkonu. Pamatuju si že jsem hrozně brečela, když jsem se to dozvěděla. Potom jsme koupily dva malinké křečíky džungarské. Byli hrozně vzteklí. Pořád se spolu prali, museli jsme je oddělit. A když si sáhl do klece, hrozně vás pokousali. Přesto jsem je měla ráda. Stejně jako předchozímu křečkovi zlatému jsem dělala ohrádky z knížek. Vždycky popoběhli, stoupli si na zadní a popřípadně si nacpali do torby nějaké semínko. Nevím kolika let se dožili přesně, ale měla jsem je nějaké dva roky. Po téhle zkušenosti jsem už jiného křečka mít nemohla a chovala jsem morčata a králíky ( o mém chovu králíků a morčat taky napíši článek) .
Ale když jsem byla větší, a měla jsem mé morčátko Maxíka a pejska Beníka, zase jsem chtěla křečka. Tentokrát jsem si nastudovala zpaměti jak ho ochočit a spoustu věcí o nich. A to především na blogu hryzalka.blog.cz.
Když mi ho rodiče povolili, začala jsem křečka shánět. Kamarádka si vzala od jedné paní dočasně křečka, protože ta paní se ho bála a nechtěla ho. Chovala ho v malé přenosce, bez domečku, misek a napáječku měl chudák jen to skleněnou, která mu pořád padala. Vzdala se ho proto, že moc vyrostl, prý si ho pořídila mnohem menšího. Takovéto lidi nechápu. Vzdát se takového křečka. Byl to křečík campbellův, zbarvení beige (medová). Byl to už starší křeček. Rodiče mi ho nechtěli dovolit. Chtěli mi dovolit mladého křečka. Ale já jsem se nemohla od malého křečka odtrhnout a rodiče povolili, abych si ho doma nechala na jednu noc. Když viděli, jak je mazlivý a jak si se mnou hraje v pokoji, nakonec povolili. A jelikož kamarádka toho křečka přinesla naprosto nečekaně, neměla jsem ještě nakoupené žádné vybavení. Následující den jsem tedy jela s babičkou koupit klec a veškeré vybavení. Když jsme vybrali klec, koupili jsme kolečko, mističky, napáječku a dřevěný domeček. Když jsme domů přijeli, bylo vidět jak má křeček s takovéto klece radost. Bylo to něco uplně jiného než ta malá přenoska. Tohohle křečka jsem pojmenovala Jerrry.  Když jsme jeli jednou do zverimexu pro krmení, uviděla jsem nádherné malinké džungarské křečíky. Přemluvila jsem babičku, aby si ho vzala domů. Nakonec povolila. Koupili jsme mu akvárko, a vybavení do něj. Někdy jsme dávali Sáru (tak jsem pojmenovala toho džungaráčka) k Jerrymu a oni se spolu výborně snášeli. Jednou jsme je dali i k sobě do klece ale Jerry nechtěl tolerovat Sáru ve svém domečku.

Jednou jsem viděla ve zverimexu dlouhosrsté křečky syrské. Byli to mláďátka, všichni byli zbarvení panda. Ta černá očička který se jim leskla když stáli na zadních  a vystrkovala růžovoučká čumáček mě naprosto učarovala. A nejen to. O všem co se jich týkalo jsem básnila. Ta srst je krásně nadýchaný, ten čumáček je hrozně roztomilí apod.
Nakonec mi mamka tohto křečka koupila k svátku. Pojmenovala jsem ho Ferda. Ano, je to ten Ferda, který už je nemocný a letos bude slavit 3 roky svého života. Je to ten nejhodnější křeček na světě. Neznám křečka který by mi přiběhl  na klín, nechal se hladit a poslouchal jak čtu, nebo se choval takhle hezky ke všem zvířatům a přišel na zavolání. Ferda je opravdu neobyčejný křeček. Když umřel Jerry a po pár dnech i Sáry na nádor (ale Jerry na stáří) moc jsem to oplakala. Křečka jsem nijak zvlášť nescháněla, ale když jsem viděla po pár měsících ve zverimexu samičku, která měla u bříška několik růžovoučkých drobečků, hned jsem se zeptala rodičů, jestli si jednoho mohu vzít-nebyli proti. Následující den jsme si hned jednoho zamluvili. Každý den jsem se po škole chodila dívat na ty malé drobečky, a říkala jsem si, že jeden z nich bude můj. Když se zbarvili, nejvíce se mi líbila bílá mláďátka s hnědými proužky. Ale když jsem si jednoho jela vybrat (v době kdy se mohl odstavit) všechni bílo-hnědí byli kluci a já chtěla holčičku, aby mohla mít později s Ferdou mláďátka. Ale líbila se mi všechna mláďata, proto jsem si vybrala bílo-šedou samičku. Pojmenovala jsem ji Lili. Malou Lili jsem si rychle ochočila. A měla později s Ferdou i ta mláďátka. Ale když jí byl asi rok, nečekaně zemřela. Nevěděli jsme důvod.Moc jsem brečela a nemohla jsem se s tím smířit. O týden později jsme jeli pro dalšího syráčka. Objeli jsme spousty zverimexů. Všude měli buď samečka a nebo žádného křečka. Ale když jsme byli v mém oblíbeném zverimexu, uviděla jsem mláďátka, barvy bílé s šedým tickinkem. Prodavačka nám dala jedno mláďátko-samičku do mé připravené přenosky. Měl tam piškot a hned ho začala chroupat. Doma si rychle zvykla a hned první den se nechala pohladit. Byla malinká a připomínala mi vzhledem džungaráčka. Rychle si zvykla. Pojmenovala jsem jí stejně jako předchozí samičku zlaťáčka- Lili. Asi po roce si babička koupïla dva křečík roborowského (Toma a Jerryho). Byli spoluv kleci, ale Tom jeden den ze záhadných důvodů zemřel, pravděpodobně byl nemocný, protože den po něm i Jerry.
Uplynul rok a na zookroužku se narodili malincí křečíci džungarského. Už dříve jsem mamku přemlouvala na džungaráčka, ale její odpověď vždy byla-Ne, jsou vzteklí a koušou!
Ale ze zookroužku jsou mláďátka vymazlená a ochočená. Když se o tom po návštěvě zookroužku přesvědčila, povolila mi to. A o týden později, když jsme už mláďátka oddělili, jsme si měla jednoho z nich vybrat. Vůbec jsem nevěděla. Nakonec jsem si vybrala druhé nejmavší mládě z celého vrhu. Zjistial jsem že je to sameček. Pojmenovala jsem ho Čiko.

A teď mám mou trojici křečků-Čika, Ferdu a Lili

jn
Co je tohle za mého křečka?

Můj sen

19. ledna 2011 v 17:10 | Moniska |  Když píše Moniska
Můj sen vždycky bylo a je mít border kolii. Toto inteligentní plemeno mě naprosto učarovalo a naprosto jsem se do něj zamilovala. Udělala bych nevím co za to, abych jí mohla mít.
Samozřejmě mi nezáleží na zbarvení ani na pohlavý, ale kdybych si mohla vybrat, volila bych černo-bílou fenku.
Čas bych na ni určitě měla. Byla by v takové chatce na zahradě (četla jsem že jim to nevadí) a chodila bych s ní dlouhé procházky.
Na zahradě bych si s ní hrála a cvičila jí.
Jenže jí nikdy nedostanu =(.  ,,Až budeš dospělá". Tahle věta, kterou mi pořád dokola říká máma mi už leze na nervi. Nevím co by jim to udělalo. O zvířata se starám já a s pěnězi taky není problém. Pořád se vymlvají na peníze. Dostala jsem dárky které stály dohromady asi 15000, ale dovolit mi border kolii za 4000 jim dělá hrozný problém. Tohle jsem jí všechno řekla, a víte co mi na to řekla? ,,Musíš si zvykat že nemůžeš mít všechno". Jenže já nic jiného nechci..

No nic, dál budu tvrdohlavě snít o border kolii, kreslit jejich obrázky v sešitech ve škole a naivně doufat, že toto úžasné plemeno někdy dostanu..

Vzhled přece není to nejdůležitější

15. ledna 2011 v 18:16 | Moniska |  Když píše Moniska
Každý den se nad tím rozčiluji. Znám spoustu lidí kteří soudí zvířátka jen podle vzhledu. Např. maltézáčci, jorkšírci apod.
Tyto milé, roztomilé  a veselé pejsky odsuzují lidé jen ptoto že se jim nelíbí.  Znám jich několik.
Pak třeba potkánci. Lidi je nesnáší jenom kvůli jejich ocásku. Vždycky jsem chtěla potkánka, ale taťka mi ho prostě nechce dovolit protože se mu potkánci hnusí kvůli ocasu. Je to neuvěřitelné.
Ve skutečnosti jsou potkánci moc milá zvířátka. Na zookroužku jich máme několik. Jedna z potkanek umí dokonce i aportovat a všechny umí přijít na jméno.
Lidé si vybírají svá zvířátka podle vzhledu a pak se diví, že ono zvířátko pro ně není vůbec vhodné. Potom je pouští do přírody nebo je vrací do zverimexů.
A není to jen vzhled, ale i nepravdivé věci které lidi prohlašují aniž by si o tom něco zjistili.
Například že fretka smrdí a kouše. To vůbec není pravda. Fretka má jen pach kožíšku a ten smrdí jenom trošičku, mě třeba vůbec nesmrdí. A fretka dokáže být ten nejúžasnější mazlík světa.
Pudlíci... Tito veselý pejsci jsou nesmírně inteligentní, vhodní jak pro agility i dogdancing, ale lidem se prostě nelíbí jejich vlnitá srst.
Křečci nejsou jen vzteklé tryskomyši, i oni se dokáží pomazlit. Jde jen o to je správně ochočit. Jenže lidé je berou do rukavic a násilně je chytají. Vůbec se pak nedivím že takového člověka křeček kousne.
Zamyslete se nad sebou...

Králík

Ceny za bublinovku

14. ledna 2011 v 19:39 | Moniska |  Když píše Moniska
Bylo pro mě vělice těžké rozhodnout, která hláška je nejvtipnější. Všichni jste mě pobavili. Nakonec jsem se rozhodovala mezi dvěma soutěžícíma. Vítěž má tuto hlášku:
dsf

Fretky

13. ledna 2011 v 18:49 | Moniska |  Když píše Moniska
S fretkou se dá dělat spoustu věcí. Stejně jako psa ji můžete brát do hospod, restaurací (pokud sedíte venku, jinak to fretkám škodí) atd, je výhoda že fretka se vejde do batohu a většinou ji baví sledovat z batohu okolní krajinu. Já Ketynku beru všude možně.
Moje Ketynka je také hodně mazlivá. Kdykoli je ochotná se pomazlit. Často si ke mě lehne do postele, nastaví bříško a chce hladit =)
Fretky si také hrají podobně jako psi a koťátka-loví vaši ruku a poté se do ní jemně zakousnou nebo otřou zoubky. Ketynka do mě často žďuchá a potom odběhne a kvoká (projev rozpustilosti, spokojenosti, rozpustilosti)-vyzývá mě ke hře. Potom jí obvykle chytám a ona mi utíká a u toho kvoká a vrtí ocáskem (vrtění ocáskem znamená to stejné jako u psů).

Pokud chcete pejska ale neůžete ho mí dopručuji fretku. Povahou jso usi tato zvířátka hodně podobná. Ale předem chci upozornit, že s fretčí výchovou je potřeba stejného úsilí jao u štěněte-musí na naučit na záchodek, ovládat stisk, naučit se nekousat cizí lidí apod.). Také to není zrovna levné zvířátko, jednou do měsíc budete muset koupit granulky za 150 kč, stelivo za zhruba 100 kč, očkování apod.

 

Bublinovka

12. ledna 2011 v 12:03 | Monča
Tak jsem se rozhodla živit tento blog nějakou jednoduchou soutěží =). Napadlo mě, že by se vám mohla líbit bublinovka =). Asi každý ji zná. Do komentářů mi napíšete co si asi Matýsek (můj zakrslík na fotce) myslí a musí to být co nejvtipější. Tři nejvtipnější odměním diplomkem, ostatní dostanou diplomky za účast. Hodnotit budu já.

Psát budete k této fotce:
Matýsek

Naše zebřičky

9. ledna 2011 v 12:52 | Moniska |  Monisky mazlíčci
Naše zebřičky se jmenují Adélka a Jojo. Adélka je čistě bílá a Jojo je různobarevný (viz. foto).Mají se hrozně rádi. Jsou pořád spolu, většinou jdou tam kde chce Adélka, např. Adélka se jde najíst, Jojo za ní atd. ale někdy je to i naopak, že Adéla jde za Jojem.
Vždycky spí vedle sebe a vzájemně se drbou na krčku probírají si peří. Možná budou mít mláďata, protože si poslední dobou hrozně hledají materiál na hnízdo.

Psi-být přáteli

6. ledna 2011 v 11:59 | Moniska |  Informace o zvířatech
Psi se rádi schoulí pod paži svého pána nebo jiného člena rodiny. Podobně jako u hlazení jim to připomíná blízký vztah se sourouzenci, když byli ještě štěňaty.
Hlazení psům připomíná olizování kožichu. Je to szpůsob jak psi kterí se znají projevují náklonost a pečují o srst.Často se tak také chovají po hře, když jsou oba unavení. Na hlazení může pes odpovídat olizováním vaší ruky.
Jestliže vám pes opravdu důvěřuje, může se překulit na záda a nechá si hladit břicho. To je něco, co zpravidla nedovolí cizí osobě, protože instinkt mu říká, že je v této pozici zcela bezbranný. Jenom tomu, komu naprosto věří a obvykle v domácím prostředí, které dobře zná se bude chovat tímto způsobem. Některý pes tak i jinému psu "říká" že není nadřazený.

Od Tuleňátka

2. ledna 2011 v 14:18 | Moniska |  Když píše Moniska
Od Tuleňátka jsem dostala nádherný diplomek za to že jsem jí poradila jak ochočit křečka =)
Nemáš zač, je to moc hezké, díky =)

Kitty, naše malé zlatíčko

2. ledna 2011 v 13:14 | Čip |  Mazlíčci Čip
Na konci listopadu našla moje sestra venku malé koťátko.
Bylo už na půl mrtvé, chudáček.
Ujali jsme se ho a dnes je nádherné!
Fotky bohužel nemám.
Je bílá s černými flíčky. 
Přeji vám ji vidět, je vážně strašně moc roztomilá!
Nejvíc miluje masíčko, to jí jede.

Nejhorší na tom je, že venku byla nemocná, má silný zánět v očích. Byli jsme často u veterináře, ten nám vždy předepíše kapky, ale ty... nezabírají... Snad se z toho vylíže...

Ale i přes to jí miluji plným srdcem!♥♥♥

Písek pro činčili

1. ledna 2011 v 21:40 | Moniska |  Když píše Moniska
Křečkům jsem koupila k Vánocům písek pro činčili.
Je to takoví jemný bílí písek, ve kterém se činčili válí a tím se jakoby koupou. Srst je potom kvalitnější a také zvířata zbavuje různých roztočů. Pro zvířata je to také moc příjemné.
Ale přesto že je to pro činčili to můžete dát i jiným hlodavcům (křečkům, pískomilům, osmákům). Nic se nestane když zvíře trochu sní.
Já jsem to koupila křečkům a moc se jim to líbí. Jejich reakce, když jsem jim to tam dala:

 Lili-Tak Lili se v tom hned začala hrabat a různě převalovat, moc se jí to líbí.

Čiko o Ferda (Dávám je dohromady protože jsou spolu v kleci)Tak nejdříve k tomu přiběhl Ferda a válel se v tom a potom tam hrabal. Když to viděl Čiko tak hned přiběhl a zkoumal to z ohebného můstku. Když Ferda vylezl tak tam skočil a chvilku nevěděl co dělat, protože to viděl poprvé ale zkoumal to tak 10 minut a potom tam začal hrabošit a jakoby se o to otíral krčkem.

Moji křečci vždycky tak po týdnu když už je tak polovina vyhrabaná a písek už trochu špinaví tak si z toho udělají záchod =)
Vašemu hlodavci to můžete spestřit jako já že jim do toho zahrabete dobrůtky, obyčejně to hlodavce baví hledat v tom písku.

Takže jestli máte křečka, pískomila, osmáka degu či jiné drobné zvířátko tak jim to rozhodně kupte. Jen málokterý hlodavec  si toho nevšímá, takže zvíře si v tom buď hledá dobroty, hrabe v tom, válí se v tom nebo si z toho udělá záchod.

Vypadá to takto (je to pro činčili tak vyrábějí i větší balení ale tohle pro drobného hlodavce bohatě stačí):